Verše o Nezvalově Manon
V knihovně půjčila jsem si Nezvalovu Manon.
Nebyla mezi poezií, ukryta v oddělení divadelní drama,
přečetla jsem si o ní v tichu - sama.
Jak byla motýl, jak byla včela,
jak byla růže hozená do kostela.
Ta slovní spojení, která Nezval měl,
jeden by na ně zapomněl.
Při čtení na chvíli
verše zas ožily....
Níže ukázka veršů z Manon Lascaut:
Vitězslav Nezval - Manon Lescaut
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl.
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu...
další ukázka z Manon Lescaut:
To, co nás u žen nejvíc mýlí,
je vlastně pravá poezie.
Ať žena tančí nebo šije,
ať směje se či hlavu chýlí,
má v sobě vždycky kousek víly.
