Strom
17. 12. 2013
Strom
Rudými paprsky ozářený,
do říše přírody zasazený,
na kopci stojí sám,
náruč větví dokořán.
Ošlehán vichrem, hlazen vánkem,
kůra se mu uzdravuje spánkem.
Před deštěm, sněhem bez stříšky
ochraňuje své oříšky.
Při jedné letní bouřce blesk,
do náruče se mu svez.
Nekřičí, tichounce jen
žluté slzy roní štíplý kmen.
Byť rozdělen na dvě půlky je,
dál rozhlíží se po krajině.
Silné větve dokořán.
Část mrtvá, části život přán.
Na kopci stojí ořech sám.
