A venku prší
Ty smutné oči už je znám.
Tu bolest v duši proklínám.
Tu bolest v duši přijímám.
A venku prší kapky kruté,
studené jsou a neobuté.
Vítr je sráží prudce k zemi,
padat s nima nechce se mi.
Oči máš smutné, duše bolí.
Stín mlčky opodál si stojí.
Čeká v louži kapek krutých,
studených a neobutých
na jeden pohled veselý.
Kéž bychom si brzy vzpomněli.
S bolestí v duši proklínám.
S bolestí v duši přijímám,
co cítím i to co nevnímám.
